2009 - Lednice

Ten čas neuvěřitelně letí, není to tak dlouho, co Michal Kindl představoval na Carp show Moravia 2009 v Břeclavi nově chystanou akci spolkařů a už je to tady. Předpokladem k úspěšnému uspořádání, této zatím u nás ojedinělé záležitosti, je tým lidí schopných takovou akci nachystat a to od fáze přípravy až po zdárnou realizaci. A takovým týmem nadšenců spolek naštěstí disponuje. Organizace dotažená do puntíku a rozdělení práce mezi jednotlivce, už je jakýmsi standardem. Kdybych kluky neznal a pár akcí se již neúčastnil, byl bych překvapen připraveností a profesionálním výkonem, takhle mi to už ani nepřijde.

V podstatě by se dal minulý víkend rozdělit do dvou částí. A to páteční přípravy a večírku pro sponzory Tovačovského maratonu 2008 a samotné sobotní akce.

Tedy prvně pátek. Přijel jsem na louku chrtího závodiště, někdy po dvanácté hodině, a po place už pobíhali spolkaři a připravovali zázemí. Bylo nutné postavit pevné vyvýšené molo pro hody do dálky, vytýčit vzdálenosti, nachystat terč pro hod na cíl, postavit stan pro posezení, napnout promítací plátno, nachystat ozvučení, označit příjezdovou cestu poutači a spoustu dalších drobností. Louka se pomalu začala měnit v příjemné prostředí, do kterého přijížděli postupně sponzoři Tovačovského maratonu a zítřejšího Carp rods castingu. Louka se začala pomalu zaplňovat auty a bivakovým městečkem. Vše bylo připraveno a s příchodem tmy začal večírek pro sponzory. Celý byl zahájen puštěním DVD, které shrnulo veškeré dění na posledním ročníku Tovačovského maratonu a nechalo nás zavzpomínat na tu jedinečnou atmosféru. DVD je natočeno a sestříháno tak, že i člověk nepostižen kaprařinou, musí vnímat ten adrenalin, únavu a i pohodu procházející celým maratonem. Po shlédnutí filmu začala volná zábava, popíjelo se pivko, přikusovalo selátko a debatovalo o čem jiném, než o kaprařině. Zábava se protáhla do pozdních nočních hodin. Bylo velice příjemné sledovat, jak se spolu baví majitelé různých firem a to bez známek nějakých averzí. Jedna věc je konkurenční boj na našem trhu a druhá kaprařina. Tak mě nějak napadlo, při sledování různých debat, že největší zle a nejhorší války rozdmýchávají ti, co se snaží firmám zavděčit a zavrtat se co možná nejhlouběji. Na večírku seděli všichni u jednoho stolu a zábava chvílemi nabírala neuvěřitelných obrátek. A to je možná taky jedním z cílů spolku, tyto akce mají být neutrální půdou pro všechny a místem, kde dostanou všichni stejnou šanci představit svoji firmu a prostřednictvím Českomoravského kaprařského spolku posunout úroveň naší kaprařiny ještě o kousek dál. Troufám si říct, že přes všechen ten konkurenční boj, nám mohou v zahraničí hodně závidět. Nad táborem zavládl klid a z bivaků se jen ozývalo spokojené pochrupávání.

Přišlo očekávané ráno. Rozběhla se dobře promazaná kolečka spolkařského stroje a každý chystal, co bylo právě potřeba. Sponzoři a vystavovatelé chystali své expozice a počali se sjíždět zbývající hosté, závodníci a návštěvníci akce. V devět hodin vše vypuklo, byli představeni všichni sponzoři, přednesen plán závodu a taktéž představena agentura Dobrý den, která dohlížela na první oficiální rekord v hodu do dálky prutem Max Nollert Temptation Mk2 2,75lb délky 12ft a to pouze přes hlavu s olovem 90g a pletenkou s jednou kuličkou boilie a kmenem sufix Tritanium 0,28 s odhozovou pletenkou, aby byl závod, co možná nejvěrněji přiblížen podmínkám u vody. Tato disciplína vyvolávala největší zájem zúčastněných. Vzpomínám si, že v tipovací soutěži byly až šílené cifry odhadů nad hranicí 200m. I já jsem si myslel, že se bude házet dál, než se ve skutečnosti házelo, ale to jsem byl asi stejně jako většina ostatních důvěřivý k těm neuvěřitelným hodům rybářů, co svoje schopnosti odhadují a mnohdy velice přeceňují. A i pro tuto skutečnost je taková akce přínosem. Ti, co tam byli, mají tak trochu jasno, kam se dá montáž reálně dostat klasickou technikou a kaprařský vybavením, na které se i normálně chytá. Dle prezenční listiny závodníků započaly první hody do dálky a souběžně se rozeběhl závod v hodu na cíl. Na cíl se házelo vlastním prutem či zapůjčeným erárem na vzdálenost 70m do bodovaného kruhu a to s tím, že každý závodník měl pouze tři pokusy. Bodovaný byl každý hod, který dopadl do terče a to systémem 5bodů za střed v průměru 1m a o bod méně za každý další prstenec tloušťky 50cm od středu. Prostě klasický terč. Nikomu se k mému překvapení nepodařilo trefit střed, ale to bylo zřejmě způsobeno spíše rozdílným prostředím místa dopadu. Prostě k druhému břehu do vody to máme jinak v oku a letící montáž je i lépe vidět proti obloze či hladině než proti trávě a stromům. I tak předváděli někteří závodníci krásné hody do prvního prstence. Závod lehce zdramatizoval rozstřel o třetí a první místo. Nakonec v soutěži v hodu na cíl zvítězil Tomáš Blažek.

Přesunuli jsme se všichni zpět k molu, kde stále probíhal závod v hodu do dálky. Celou dobu jsme přes vysílačky sledovali vývoj závodu a věděli, že nejdelší hod se pohybuje kolem 140m. Jeden závodník po druhém nastupoval na odhozové molo a bylo jasně vidět, že zvýšení mola nad terén o cca 120cm a obalení venkovní hrany silným molitanem, mělo své opodstatnění. Mnozí do hodu dávali veškerou energii a pruty dostávali do neuvěřitelných křivek, skoro kružnic. Seděl jsem na mezi a pozoroval nejen závodníky, ale i hosty z řad obyčejných návštěvníků, co možná nemají s kaprařinou nic společného. Jejich nadšení bylo evidentní a to nebylo nic proti kaprařům, kteří závodem v hodu do dálky momentálně žili. Celkem se sešlo asi tak 250 lidí. Koukal jsem kolem sebe a sledoval kluky ze spolku, jak učí nahazovat drobotinu na cíl, jak pobíhají spojky mezi různými centry, jak kluci na dopadišti neustále vybíhají k měření a zase se schovávají za bezpečnostní stěnu, jak Ferda neúnavně moderuje celý průběh akce, jak kluci na molu pomáhají s přípravou, a to celé běží vysílačkami do centra ke Karolíně, která ty data shromažďuje. Tak mě napadla otázka, co z toho ti lidé mají? Proč se tam ve vedru pachtí po louce v přilbách, proč sedí u vchodu do areálu a vítají nově příchozí, proč si berou pořád jen nějaké dovolené, něco zařizují a chystají, když z toho vlastně nic hmotného nemají. Spolek je zájmové sdružení a v tomto rozsahu mi ta činnost na dnešní dobu přijde až nereálná. V době kdy se všichni honíme za vysokým životním standardem, se někteří pořád ještě dokáží sbalit, vzít si dovolenou a uspořádat akci pro lidi, bez nároku na odměnu. Jedinou odměnou je pouze potlesk a uznání zúčastněných.

No nic, pojďme dále. Závod se pomalu chýlil k vrcholu. Jedním z posledních závodníků byli Tomáš Blažek a Jirka Pacovský. A kluci to ještě dokázali do poslední chvíle pořádně napnout. Tomáš házel snad šest opravných hodů a to z důvodu vytržení boilie při razantním hodu nebo utržení kmenu. To si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že ustřelil monofil i přes použití šokovky, Jak je možné, že se mu dvakrát podařilo otočit horní díl při náhozu o 180stupňů? Prostě šel zřejmě až na hranici možností, jak sebe, tak vybavení. A že si toho musely pruty za celý den užít, a přesto vydržely všechny hody bez jediné újmy. Tomáš doházel, ale zatím nejdelší hod závodu 141,6m Davida Berana z týmu Sportcarp nepřekonal. Usadil se na druhém místě s hodem o délce 138,5m. Nastoupil Jirka Pacovský, který v minulosti hody do dálky provozoval. Bylo velice zajímavé sledovat rozdílnost technik. Jirka zahajoval celý závod nebodovaným hodem a to docela vyděsil dost kluků, když ladnou a vůbec ne agresivní technikou jakoby na půl plynu poslal montáž za hranici 130m. Závod ještě ani nezačal a už jsme měli obavu, kam to bude lítat, až se do toho závodníci opravdu opřou, ale zdání klamalo. Šlo „pouze a jen“ o techniku hodu. V průběhu závodu se ukázalo, že většina startovního pole dopravuje montáž do vzdálenosti od 110 do 130m a pouze 6 závodníků se odchylovalo nad tuto hranici, a mezi ně patřil i Jirka. S napětím jsme čekali, co se bude dít. A Jirka opět poslal montáže, na první pohled jednoduchým laxním hodem, na vzdálenost něco nad 130m. Nebudu to protahovat. Jednoduše Jirka se dostal hodem 140,34m před Tomáše, ale Davida Berana už nepřekonal. Tedy nejdelší hod závodu s montáží a olovem 90g přes hlavu David Beran 141,6m! Tento hod bude zapsán jako první oficiální zdokumentovaný hod kaprařský prutem do dálky a první rekord České republiky v této technice.

A na řadu přišla neméně zajímavá exhibice, kde představovali sponzoři a majitelé firem svoje pruty a už volným stylem, tedy z otočky či přes hlavu a bez montáže, házeli do neuvěřitelných vzdáleností. Některé hody letěly za hranici 170m a rozhodčí v poli vymotávali vlasec z větví protějšího lesíka. Exhibice se zúčastnili někteří členové ČMKS, s údivem jsme zírali na Jardu Sekerku, který vzal do ruky soutěžní prut, z montáže sundal pouze kuličku boílie a vyšvihl hod dlouhý přes 160 m. Byla radost pozorovat techniky některých závodníků. I exhibice byla nakonec ukončena a přešlo se k udílení hodnotných cen. Mezi stupně vítězů se rozdělily pruty, navijáky, bivak, židlička, boilís a spousta dalších cen. Závod byl oficiálně ukončen a následovalo balení a bourání tábora. Lidé se rozcházeli a spolkaři se opět pustili do práce. Zbourat tábor, uklidit závodiště, rozebrat molo,…atd. Na mnohých byla vidět únava, ale zároveň spokojenost z úspěšné akce a zřejmě nastartování nové každoročně se opakující akce. Padla spousta návrhů, jak akci vylepšit a posunout ještě dále.

Co napsat závěrem? Snad jen to, že přeji spolkařům, aby udrželi nestrannost, aby byli stále tou neutrální půdou pro všechny a dařilo se jim pořádat další a další akce podobného rozsahu a úrovně jako jsou Carp show, Carp maratony a nově Carp rods castingy. A závodníkům ať to jezdí a daleko létá.

Pro ČMKS, o.s. čestný člen Petr Koch